Krajské kolo Národní soutěže dechových orchestrů v Zábřehu

Dostal jsem příležitost stát se posluchačem živé instrumentální muziky a jsem velice vděčný, že jsem měl tu možnost shlédnout krajské kolo soutěže dechových orchestrů. Přestože hudební sluch nepatří mezi mé silné stránky, byl tento zážitek opravdu dechberoucí. Krajské kolo se konalo 12. 4. 2014 v Zábřehu na Moravě v Domě dětí a mládeže.

Na cestě vlakem společnosti RegioJet z Prahy do Zábřehu jsem díky nabízeným službám, jako je například wi-fi, mohl získat nějaké dodatečné informace, které jsem o této soutěži chtěl ještě vědět. Moji dobrou náladu mi nezkazily ani nepříjemné stevardky a proto jsem jejich chování nekomentoval. Hned po vystoupení z vlaku začala zajímavější část cesty a to pátrání po DDM. Několik dobře mířených otázek na špatně informované obyvatele mi pomohly odhalit polohu cílové budovy v centru města.

Na recepci jsem našel dvě milé paní, které mě provedly po celém komplexu a osvětlily pravidla soutěže. Pochopil jsem, že do tohoto kola postoupily ty lepší orchestry z krajských kol a to mi bylo zárukou, že uslyším kvalitní hudbu v tom nejlepším podání.

Moje cesta začala vrcholit. Shlédnul jsem dvanáct orchestrů a každý z nich mi přinesl nezapomenutelný hudební zážitek. Přesto bych se zastavil u jednoho, Dechový orchestr Haná, který ve mně zanechal něco navíc. To něco navíc nelze popsat, je nutné to zažít. Informace o  tomto orchestru, které jsem se dočetl při cestě vlakem, bych Vám rád ve zkratce předal. Je to orchestr, který vystupuje už od roku 1975 a tak není divu, že se začíná dostávat do podvědomí posluchačů. V roce 2007 o něm byl natočen díl z cyklu „A tuhle znáte?“, který vysílala Česká televize a účastní se i zahraničních akcí.

Když o tom tak přemýšlím, kladu si otázku, jak je možné, že účast z řad obecenstva byla tak nízká. Vše jsem dal za vinu právě probíhající Matějské pouti a usedl jsem do poloprázdného hlediště. Porotní stoly ještě zely prázdnotou, ale na pódiu už se to hemžilo osmdesáti členy orchestru, kteří si chystali sezení do půlkruhu okolo dirigenta. Jejich sytě červené uniformy s výšivkami působily dojmem organizovanosti a profesionality. Nechyběla ani krátká zkouška, při které orchestr narychlo přehrával těžké pasáže skladeb a ladil nástroje. Po mé pravé ruce jsem zahlédl transparent DO Haná a já se už nemohl dočkat začátku.

Zbývalo pár minut, porotci se usazovali do svých křesel, v sále se zešeřilo a moderátorka uvedla Dechový orchestr Haná spadající do kategorie I.C, což znamená, že se jedná o orchestr s průměrným věkem do šestnácti let s více jak 46 členy a skladby, které přehrají. Zazněly názvy: Slavnostní pochod od Antonína Dvořáka, My Way od Franka Sinatry, Renesaince suite od Jamese Curnowa a Novosvětská také od Antonína Dvořáka. Hned první skladba mě strhla svou velkolepostí a silou. Mocné tóny trubek, dunivých tub a vzdušných příčných fléten si budu pamatovat hodně dlouho. Znát hudbu ze sluchátek je jedna věc, ale živý poslech je na úplně jiné úrovni.  Vzápětí mě v My Way vzal dech sólový výkon pozounisty Kryštofa Hasy, který za něj při vyhlášení získal ocenění. Dvořákova symfonie číslo 9 neboli Novosvětská, lépe řečeno její 4. a poslední věta ve mně zanechává hluboké pocity doteď a nedivím se,  že byla zařazena nakonec výstupu jako krásná tečka za vynikajícím výkonem.

Dlouhé chvíle čekání přinesly závěrečné hodnocení poroty. Nebylo pro mě překvapením, že v kategorii I.C získal Dechový orchestr Haná první místo a postupuje do celostátního kola. Moje radost byla zjevná a já bych si přál ji předat dál, třeba prostřednictvím mé reportáže, která může přilákat posluchače a zaplnit prázdná místa v hledišti.

Vracím se na začátek k mé cestě vlakem do Zábřehu a už teď vím, že ta další bude směřovat do Letovic, kde se opět představí skvělé orchestry! 23.-24. května se tam určitě potkáme.

VIZ: Fotogalerie

Zpět na aktuality